Často se setkávám s názorem, že náboženství je jen berlička. Asi se budeš divit, ale vlastně s tímto názorem souhlasím. Ne každý to tak vnímá, ale já vidím rozdíl mezi samotným náboženstvím a skutečným křesťanským životem. Člověk totiž může mít své náboženství perfektní, dodržovat všechny jeho požadavky a pravidla, aniž by vůbec skutečně Boha znal...

Náboženství vnímám jako soubor nějakých pravidel, svátků, skutků a rituálů, které se musí dodržovat, aby byl člověk opravdu dobrý "křesťan"/muslim/buddhista/... Když člověk plní tato pravidla, přináší mu to jakési uchlácholení a pocit, že je dobrým člověkem a tím je vlastně všechno zařízené. V tomto případě se fakt jedná o berličku. Někdo má třeba z něčeho špatné svědomí, tak jen třeba pomůže staré paní s nákupem, nebo zajde do kostela a myslí si, že tím se vše uvedlo do pořádku. Mnohdy mi lidé na otázku, zda jsou věřící, odpovídají, že je pokřtili jako dítě, že se ženili v kostele, nebo že každý večer odříkají "otčenáš"... Toto všechno je, aniž by měl člověk skutečný vztah s Bohem a dělal tyto věci především pro Něho, skutečně jen náboženství (a někdy se jedná i o věci, mluvím teď o křesťanství, které Bůh vidí jako nesmyslné). A navíc tito lidé pak mají pocit, že to je to maximum a nevidí, že mohou stále růst a objevovat nové věci a dimenze.

SKUTKY VERSUS VÍRA

Moje víra v Boha také obsahuje určité skutky a pravidla. Jenže víra není tvořená skutky, ale naopak - čím více znám a chápu svého nebeského Otce, tím lépe také chápu, proč by si přál, abych něco nedělala a naopak dělala a sama to tak chci. Bůh je skutečně tatínek. A určitě bys nadával na rodiče, kteří by svému malému dítěti dovolili například hrát si s nožem, nebo kdyby ho příliš rozmazlovali. Bůh je stejný, On je přece jenom chytřejší než my a i když někdy nechápeme, proč nám něco nedoporučuje, nebo zakazuje, má své důvody - nechce, abychom si ublížili. On nás nikdy do ničeho netlačí. Ale když se mu vydáme, bude nám některé věci připomínat a chtít je po nás. Když je neuděláme, netrestá nás. Jenže pokud Ho máme rádi, nechceme přeci kazit Jeho plány a práci. Je také velmi důležité říct, že to nejsou naše skutky, které nás spasí, ale naše víra v Ježíše. A je-li ta víra pravá, tak pak právě toužíme tyto skutky dělat.

KŘESŤANSTVÍ NENÍ PRO ZBABĚLCE

Někdy se musím usmívat, když mi lidé předhazují, že má víra je berlička pro slabší povahy. Z mého pohledu je berlička spíše ateismus. Vezmi si, kolik je pronásledováno křesťanů? A kolik ateistů? Je jednodušší být ateistou, nebo křesťanem? Kolika ateistům se lidé smějí za jejich (ne)víru, kolik jich kdo ponižuje a pomlouvá a má o nich zcela falešné představy? Křesťan to má možná těžší, ale skutečně mu to stojí za to. V našem světě je těžší žít podle toho, jak by si Bůh přál než ho zcela ignorovat. Proto tvrdím, že skutečné křesťanství je možná i komplikace. Ano, troufám si toto říct. Ale život je pak skutečným, smysluplným a získává třetí rozměr. Bůh sám nás varuje před tím, že nás čekají problémy. Mám také zkušenost, že když plním Boží vůli, ten zlý si mě více všímá. Ale Bůh je mocnější a vedle toho, co mi přátelství s Ním přináší, jsou tyto komplikace směšné.

PROČ ODMÍTAT TAKOVÉ VÝHODY?

Ačkoliv jsem napsala, co jsem napsala, musím na druhou stranu říct, že Bůh je skutečně oporou a dává sílu i tam, kde je to nad síly lidské. Vím, že lidé často říkají, že si na všechno vystačí sami se svým rozumem a svou silou. Přijde mi to pyšné, ne hrdinské. Tito lidé víru v Boha označují za berličku, zbytečnost a slabost, ale sami, když je jim ouvej, se na Něho mnohdy obrací. Já si uvědomuji, že jsem nedokonalým člověkem a že ne všechno mohu zvládnout sama. Vím, že s Bohem toho zvládnu mnohem více. V Bibli je napsáno: Všechno mohu v Kristu, který mě posiluje (Filipským 4:13) Ano, Bůh je mou obrovskou oporou a posilou, nejen nějaká berlička, která hned praskne, když se o ní člověk více opře. Ale nerozhodla jsem se pro něho proto, že bych měla nízké sebevědomí. Bez něho nejsem nijak jiná, než všichni ostatní. S ním mohu být vždy jen víc, mnohem víc, než co mi vůbec přišlo na mysl. Proč to odmítat?! A hlavně - Boha si chci všímat nejen v dobách krize:) To bych si z něho skutečně dělala jen pouhou berličku...