Příběh o ztraceném synu
Tento příběh, který Ježíš vyprávěl, je velmi dobrou ilustrací toho, jaký k nám má Bůh vztah. Ve skutečnosti se zřejmě nikdy neodehrál, ale současně se odehrává stále, všude v tomto světě.
Jeden člověk měl dva syny. Ten mladší řekl otci: ‚Otče, dej mi díl majetku, který mi náleží.‘ A tak jim rozdělil své jmění. Za pár dní mladší syn všechno prodal a odešel do daleké země, kde svůj majetek promrhal rozmařilým životem. Když všechno utratil, nastal v té zemi veliký hlad a on začal trpět nouzi. Později se uchytil u jednoho občana té země a ten ho poslal na pole pást prasata. Toužil se najíst aspoň lusků, které žrala ta prasata, ale nedostával ani to. Nakonec přišel k sobě. Řekl si: ‚Kolik nádeníků má u mého otce jídla nazbyt, a já tu umírám hlady! Vstanu, půjdu k otci a řeknu mu: Otče, zhřešil jsem proti nebi i proti tobě! Už si nezasloužím být považován za tvého syna. Udělej mě jedním ze svých nádeníků.‘ A tak vstal a vydal se ke svému otci. Otec ho spatřil už z veliké dálky. Pohnut soucitem přiběhl, padl mu kolem krku a zasypal ho polibky.
‚Otče,‘ řekl syn, ‚zhřešil jsem proti nebi i proti tobě. Už si nezasloužím být považován za tvého syna.‘ Otec však nařídil svým služebníkům: ‚Přineste nejlepší šaty a oblečte ho. Navlékněte mu prsten a obujte ho. Přiveďte vykrmené tele a porazte je. Jezme a oslavujme, neboť tento můj syn byl mrtev a ožil, byl ztracen a je nalezen!‘ A tak začali oslavovat. Starší syn byl zatím na poli. Když se blížil domů, uslyšel hudbu a tanec. Zavolal si jednoho ze služebníků a ptal se, co to má být. Ten mu řekl: ‚Přišel tvůj bratr. Tvůj otec porazil tučné tele, že ho má zpátky živého a zdravého.‘ Ale on se rozhněval a ani nechtěl jít dovnitř. Když za ním vyšel jeho otec a prosil ho, odpověděl mu: ‚Podívej se, kolik let ti sloužím! Nikdy jsem nezanedbal jediný tvůj příkaz, ale tys mi nikdy nedal ani kůzle, abych se poveselil s přáteli. Když ale přišel tenhle tvůj syn, který prožral tvůj majetek s děvkami, porazil jsi pro něj vykrmené tele!‘ ‚Synku,‘ řekl otec, ‚ty jsi stále se mnou a všechno, co mám, je tvé. Ale oslavovat a radovat se bylo namístě, neboť tento tvůj bratr byl mrtev a ožil, byl ztracen a je nalezen.‘“ (Lukáš 15.11-32)
BŮH JE DOBRÝ TÁTA
Náš stvořitel nás nesmírně miluje. Ale projevem lásky je i dávat svobodu. Otec dal svému synu naprostou svobodu. Bylo velikou drzostí požádat o dědictví ještě před smrtí otce, ale přesto k tomu ten otec svolil. Jeho syn však promarnil všechny darované peníze, které otec za 
život tvrdě vydělal. A skončil u prasat - v té nejhorší špíně. Příběh byl vyprávěn židům a asi víš, že vepřové je pro ně nečisté... Věděl, že u otce by se měl dobře, ale velmi se styděl. Byl špinavý, smradlavý, vše prohýřil, jeho minulost byla jen k zahanbení. Neměl nic, čím by se před otcem mohl pochlubit... Litoval toho, co udělal a rozhodl se, že se vrátí, ačkoliv se velmi styděl a věděl, že otec se bude zlobit a už ho nebude chtít nazývat svým synem. Jenže. Jeho otec ho miloval. Bezpodmínečně. Když uviděl svého syna na obzoru, rozběhl se k němu! Staří lidé tehdy neběhali. Pro takového otce to bylo nedůstojné pobíhat. Ale on nedbal na to, že si sousedé klepali na čelo a pohoršovali se. On chtěl získat svého syna zpět! Když se setkali, fakt ho v tu chvíli nezajímalo, co ve světě dělal. Hlavní bylo, že jsou zase spolu... Jeho syn přijal jeho odpuštění a jejich vztah se obnovil. Uspořádali velkou oslavu. Starší syn se urazil. Jenže... celou dobu žil v domě svého otce a nikdy si neuvědomil, co vlastně má, jak může být vděčný a nikdy nic z toho, co měl k dispozici, nepoužil k něčemu prospěšnému... I on totiž dostal svou část peněz. A byl tak zahleděný sám do sebe, že žárlil na svého bratra, který sice velmi zhřešil, ale našel cestu zpět a byl zachráněn z toho nejhoršího.
Bůh vyhlíží každého ztraceného syna a dceru. Udělal vše pro to, aby náš příchod byl snadný. Touží nás obejmout, servat z nás ty špinavé hadry a obléknout nás do krásného čistého oblečení. Každý z nás může k Bohu přijít tak, jak je. I když bys byl smradlavý a rozcuchaný, Otec uspořádá ohromnou oslavu v nebi! Tak moc bude šťastný! Tenkrát se takovou oslavou a oblečením, který je popsané v tomto příběhu, vyjadřovalo to, že člověk již není otrokem. Otec toho syna tím dal najevo, že i když by si to zasloužil, svého syna mezi své služebnictvo nezařadí, ale přijme ho zpět jako vlastního. Bůh touží po tom, abychom byli jeho vlastními dětmi. Nikdy nás neodmítne:)